Jaderná elektrárna Černobyl

Černobyl, chráněná krajinná oblast
 
V Pripjati, městě vedle černobylské atomové elektrárny (CAESA), se 26.4.1986 zastavil čas. Město spí jako království Sipkova Ruzenka, Zakliata ne na 100, ale na 600 až 1000 let. Ještě v roce 2400 bude Pripjať očekávat první květen. Ještě v roce 2500 bude přes divočině prosvítat pravoúhlou síť ulic. Ještě v roce 2600 tam budou nestabilní izotopy podléhat radioaktivní přeměně ... Třetí, závěrečný článek mé černobylské trilogie hovoří o tom, jak se za 21 let, které nás dělí od výbuchu, příroda i lidé s následky havárie vyrovnaly.


Když se dnes blíží Černobylu z kteréhokoliv směru, přejdete postupně třemi odstupňovanými zónami, až vejdete do čtvrté, nejvíce postižené oblasti. Vznikla v roce 1986 tak, že jakýsi úředník zápichů kružidlo do elektrárny na mapě a narysoval kružnici o poloměru 30 km, i když radioizotopy odnáší vítr zejména na severozápad, nejsou rovnoměrně do kruhu. Z této Zóny povinně vystěhování všech cca 120 000 lidí. Přes 100 obcí osirelo.

Zóna je ve dvou státech. Bělorusové ze své části udělali Státní radiační-ekologickou rezervaci Polesie. Uvnitř ní se skrývá malý Pripjaťský národní park, který existoval již dříve. Ukrajinskou část spravuje zvláštní "Ministerstvo pro Černobyl", ale do Zóny prakticky nerozprostírá výkonná moc ani jedné země. Hraniční kontrolu absolvujete již při vstupu do Zóny, dále již za sebe zodpovídáte sami. Kromě Pripjate v pásmu mobily nemají signál. Telefonní budky také nefungují. Nejsou tam obchody, automechanici ani benzínové pumpy.

Osud Pripjate připomíná Pompeje. Oběma městům přinesl zkázu výbuch a obě ukazují v měřítku 1:1 "momentku" jejich posledního dne. Pripjaťský predprvomájový víkend 1986 potrvá nejméně 600 let.

 
Pripjať zaroste
Pompeje Přikryl popel, ale Pripjať čelí počasí, flóře i fauně. Tak jako opuštěná města Mayů, i Pripjať přírodě nakonec podlehne. První zdi již začaly padat. Již dnes rostou v Pripjati stromy na střechách. Po 600 letech bude zřejmě jedinou udržovanou budovou města reaktoru sarkofág.

Pripjaťania v domnění, že se o tři dny vrátí, zanechali byty uklizené. Jejich interiéry však nemůžeme obdivovat. Jsou vyrabované. Zářící, zato hodnotné věci, od drobných stříbrných proužků z filtrů plynových masek, až po mohutné radiátory zda ocelové součásti výtahů, skončily ve sběru nebo byly bez varování prodána novým majitelům. Neprodejné věci zůstaly: v bytech jsou hračky, fotografie, Divan, piana, kuchyňské linky; v obchodech pulty, pokladny, nápisy; v nemocnici infúzní láhve, operační stoly, rámy postelí, vyšetřovací křesla, ve školách třídní knihy, tabule, nástěnky; na ulicích armatury na prášenie koberců, ruské kolo, autodrom, prolézačky ... Archeologie budoucnosti to bude muset stačit.

Do města prízrakov se dá jít podívat. Kyjevské cestovní kanceláře běžně nabízejí zájezdy do Zóny. Na hranicích dostanete dozimeter na měření intenzity záření a naučí vás s ním zacházet, abyste věděli, kam nemáte šlápnete a kde se smíte zdržet jak dlouho. Zničený reaktor je již léta pod sarkofág, horní vrstva půdy byla vyměněna, za den exkurze Vám radiace určitě ničeno zdraví.


V mírném pásmu už neexistuje nedotčená krajina. Jsou pouze místa, která lidé opustili, zanechajúc zemi její přirozenému vývoji. V Evropě po pádu železné opony jsou to pouze vojenské pásma a Zóna.

V Pripjati je trvalé ticho. Ohlušuje. V panelákovém skanzenu velkém než půl Petržalky můžete spona uši, ale nic není slyšet, ani vzdálený hukot dopravy či průmyslu. Je to ticho pouště, ticho věčného ledu, kde široko daleko niet lidí. Výběrové ticho. Se zárukou.

Ale zdání klame. Život v celé pásmu vzkvétá. Krátce po výbuchu sice ušla většina zvířat, ale ještě to léto se začali vracet. Se zvýšenou radiací si příroda poradila po darwinovsky: Zvířata odolnější proti radiaci měly v tomto prostředí konkurenční výhodu přežití. I když se zpočátku zřejmě u některých mláďat vyskytovaly deformity a pod., Ve volné přírodě je deformovaný jedinec velmi rychle eliminován - ulovený a zjedená. Mnohé druhy si takto vyšlechtily zvláštní "Černobylu rádiorezistentnú rasu", například místním myším a hrabošom radiace nepřekáží, ale myši přinesené zvenku v pásmu rychle hynou. U některých druhů došlo k výrazným změnám DNA, ale vzhled, zvyky ani vitalita zvířat se výrazněji nezměnily. Úplný gól zoologové dostali, když zjistili, že škorce, holubi, vlaštovky a trasorítky si bohorovne staví hnízda a snášejí vajíčka přímo v sarkofágu 4. bloku!

 
Kůň Převalského ztratil svůj přirozený domov na mongolských stepí. Městský kůň má raději bloky:)

Zvířata v pásmu nejsou obtěžováni exhalátmi z lidského průmyslu a dopravy, lidé je Nevyrušuju a ani neloví, protože radioaktivní maso se nedá jíst. Na záření i na rádioizotopovú dietu si zvěře zvykli, jedinými jejich přirozenými nepřáteli zůstávají jiná zvířata. Oblast zažívá baby-boom savců (jezevec, bobři, divoká prasata, jeleni, losy, lišky, vlci, zajíci, vydry ...), ptáků (rákosník vodní, sýkorka modravá, koroptve černá, čáp černý, jeřáb, orel běloocasý ... ) A dalších více než 400 živočišných druhů včetně 50 ohrožených. Některé cennějšího druhy, které se zde již desetiletí nevyskytly, se objevily znovu: například rys ostrovid, Beluša velká, labut, ba i medvědi. Dokonce i dva extrémně ohrožené druhy našli v zóně svou novou niku. Největší savcem Evropy, Zubr evropský, žil před nehodou pouze v Bielovežskom pralese v Polsku; dnes se miluje a množí také v pásmu; kůň Převalského, který před 100 lety prakticky vyhynul az něhož v roce 1945 žilo jen pár exemplářů v mnichovské a pražské zoo, se zde, mezi paneláku, cítí také dobře.

Dnešní Zóna je pro biology unikátním přírodním laboratoří, kde lze sledovat v reálném čase, jako všemožně se zvířata přizpůsobují novým podmínkám, jak se vzdalují svému původnímu druhu a tvoří si nové vlastnosti, nové zvyky a nový genetický materiál.


Úmrtí, nemocná a vytlačen
Běloruské město GOMEL patřilo mezi nejvíce postiženy. Na tamním oddělení dětské onkologie se z leukémie léčí pětiletý místní chlapeček.
Gomel, 1999
Úřední počet obětí havárie byl a stále je trapny 31. O dalších jsou k dispozici pouze dohady a odhady. Ty osciluje od 4000 (odhady MAAE) až po více než 60 000 (studie TORCH). Lékaři v SSSR nesměli diagnostikovat nemoc z ozáření, pravdivé čísla proto už nedozví. Konec konců, ani nemoc z ozáření neporáží hned, málokdo dostal dávku, která by utraceni rychle. Pokud neumre za pár dní, ale o rok, o dva, o pět, už nebyl ve statistice. Proto 31.

TORCH odhaduje, že z celoživotní, 70-roční dávky záření si obyvatelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska vzali 1 / 3 za první rok po výbuchu, 1 / 3 za první desetiletí a 1 / 3 si vezmou do roku 2050. V okolí Zóny vzrostl výskyt chorob dříve nepříliš běžných: výskyt rakoviny štítné žlázy u dospělých iu dětí v nejvíce oslabených oblastech zvýšil až 30x, vzrostl počet leukémií, rakovina prsu, solidních nádorů; z nenádorových onemocnění přibyly hlavně katarakty (šedý zákal), kardiovaskulární onemocnění, vrozené vady a mutace pohlavních buněk. Některé nádory potřebují pro své rozvinutí delší dobu, 2-4 dekády, u nich zvýšený výskyt začíná pozorovat a zaznamenávat až nyní. Pokud věříme nejpesimističtějším prognózám o počtu těchto budoucích nádorů, počet obětí se vyšplhá do stovek tisíc a počet zdravotně poškozených ještě výše.

 
V porodnici
Utrpení však nejsou pouze nádory. Mnohem více, než fyzické nemoci, lidí autorem psychické trauma způsobené ztrátou členů rodiny, majetku, kolektivu, zázemí, nuceným stěhováním, snížením pracovní schopnosti, strachem z možné rakoviny. Statistiky nezaznamenávají Černobylu sebevraždy, rozvody, sirotky, hladovějícího rodiny.

Jsou běženci, kteří se do svého opuštěných vesnic vrátili. Byli zvyklí na svůj dům, hospodářství, chovali si domácí zvířata, pěstovaly si potraviny. Po evakuaci doslova neměli co jíst. Vraceli se tedy nejčastěji proto, aby neumřeli hladem. Mezi nimi, podobně jako mezi zvířaty, matka příroda provedla darwinovskú selekci. Ti, co tam žijí dnes, jsou sice nemocní, ale neztěžují se. Žijí na svém.


Na úvod zase troška fyziky. (Můžete si vedle otevřít můj malý jaderný slovníček, nejlépe na hesle Izotop.) Záření vzniká při radioaktivní přeměně, kterou si pro lepší představu přirovnat k prvnímu pohlavnímu styku :-))

Atom (puberťák), který patří mezi nestabilní izotopy (panic), s tímto stavem není spokojen. Chce se zbavit nějakých neutronů (panictva) a energie (nadržanosti). Nějakou dobu se k tomu odhodláva. Když nakonec radioaktivní přeměnu (první styk) dojde, navždy se v jádře změní, přičemž od radosti zazáří. Po přeměně už patří mezi stabilní izotopy (lidí, kteří znají sex). Některé radioizotopy (panic) se sice po přeměně (prvním styku) změní na jiné, ale opět nestabilní izotopy. Ty se pak zas odhodlávajú k další přeměně (první nekonvenční sex, ztráta jiného panictva) :-)) Některé izotopy se stabilními stanou až po celé řadě proměn. Stabilní izotopy již nežiaria.

V každé hmotě (obci, městě, budově) bývá jiné množství radioizotopů (nadržených panic) a probíhá tam jiné množství radioaktivních proměn (prvních styků), tedy každá hmota září jinak. (Nejsilnější zář bude vycházet zřejmě z internátů, open-air festivalů a průkopnické táborů. Malé vesnice a přestárnutí sídliště pouze občas blikne a domovy důchodců nebudou zářit vůbec.)

 
Panelák (skoro) jako každý jiný
Intenzita záření se měří v becquereloch. 1 Bq odpovídá jedné přeměně (ztrátě panenství) za sekundu, což ve světě atomů malé číslo. Prakticky měříme záření vycházející z nějaké plochy (Bq/m2) nebo hmoty (Bq / kg). Hlavní reaktoru v Černobyl izotop na našem území září průměrně 4,2 kBq/m2, tzn. na 1 m2 naší rodné kusy se každou sekundu přemění 4200 atomů. Jak hodně to je, ukazuje žlutá tabulka. Vysoké hodnoty nad 40 kBq/m2 na 99,9% SR a 99,7% ČR nebyly ani dosaženo.

Výbuch samozřejmě uvolnil více druhů radioizotopů, naštěstí, jen několika unese vítr. Kouř stoupal do výšky 7-9 km a do ovzduší dodal zejména tyto izotopy (v závorce poločas rozpadu): 137Cs (30 let), 134Cs (2 roky), 131I (8 dní) a 90Sr (29 let), v menším měřítku i 132I a 132Te.

Stroncium 90 žije sice dlouho, ale špatně létá - doletelo max. 100 km od reaktoru. Cesium 134 má krátký poločas, dnes z něj zbylo méně než 0,1%. Jód 131 se proměnil ještě rychleji, ale předtím stihl na zdraví napáchat zřejmě nejvíce škod. Štítná žláza totiž aktivně zaměřuje jod, a pokud se v ní místo stabilního jódu 127 odebírá nestabilní jód 131, je jeho zářením poškozena. Lékaři to vědí a štítná žláza někdy odstraňují bez skalpelu, podáním 131I. 131I poškodil zejména děti v růstu, jejich štítná žláza pracuje výkonnější. Dalo se tomu předejít: tabletami normálního 127I bychom se štítná žláza obyvatelstva "nakŕmili do zásoby" a zářící 131I by těch pár dní, dokud se nepromění, nevychytávali.

  Radioaktivita cesia 137
[kBq/m2] Území
A. PRIPJAŤ A OKOLIE
> 35000 0km: Pripjať, centrum
3800 6km: Novošepelyči
800-1000 17km: Černobyl, most
17-20 24km: Hlynka
B. KRITÉRIA EVAKUACE
> 1600 okamžitá evakuace
600-1600 Povinná evakuace
200-600 Právo na přesídlení
40-200 UA + BY: Periodické
radiační kontroly
RU: Privilegovaný
socioekon. status
C. ČESKOSLOVENSKO
4,2 průměr ČSSR
4-10 53% ČR, 65% SR
10-20 16% ČR, 14% SR (okr.
BN, OP, NA, DS, KN)
20-40 4,4% ČR, 1,2% SR
40-100 0,3% ČR, 0,1% SR
A: Cesium je roznášané větrem. Na pár kilometrech se může množství cesia a tím i radioaktivita okolí změnit z vražedným na šetrné
B: Aktivita vs. obyvatelnost území
C: Aktivita 137Cs na ploše ČSSR
 

Tady a teď nám září již pouze cesium 137, které má dlouhý život i doletu: má 30letý poločas a napadalo na 40% Evropy (velmi nerovnoměrně - podle toho, kde jako pršelo). Měření aktivity 137Cs nám i dnes ukáže, kam všude se dostal spád z reaktoru. Více než polovina 137Cs dopadla mimo SSSR.

   
Přesunování radioaktivního mraku ponad Evropu:

Vlevo: cca 28.4.1986
Vpravo: cca 2.5.1986
Dole: cca 5.5.1986

Radioaktivní mrak se posun po Evropě tak, jak ukazují obrázky. Ponad ČSSR přeletěl mrak celkem třikrát, 30.4., 3.-4.5. a 7.5, ale na naše štěstí nad námi příliš neprší, velkorysejších pole Poláků, Němců a hlavně Rakušané. (Proto jsou takoví protiatómoví: Silně jim ožiarilo 13% Rakouska - a jen 3% Ukrajiny, Švédska a Finska.) Občané ČSSR přijaly dávku záření ve dvou vlnách: jednou v květnu při přechodu mraku, podruhé v zimě 1986/87, kdy konzumovali úrodu z roku 1986. Nebyly to však obrovské dávky. Černobyl způsobil u nás stejné nemoci jako v SSSR, pouze v menším měřítku - kde Ukrajinci a Bělorusové zaznamenaly nárůst o stovky, my o desetiny až jednotky procent. Nejčastějším důsledkem havárie u nás jsou poruchy funkce štítné žlázy, vyvolané jódem 131 přijatým v prvních dnech po výbuchu.

SSSR nás o úniku radioaktivity neinformoval, ale 29.4. ji naměřené Jaslovské Bohunice. Šaty těch, co přicházely na směny, zářily až 20x více, než těch, co ze směny odcházeli.


-------------------------------------------------- ------------------------------
 
CT dokáže vykreslit krásný 3D obraz kosti, například. lebky. Hlava pacienta však dostane i 20 mSv
KOLIK ZÁŘENÍ PORUŠENY ČLOVĚKA?
Záření má nějakou energii, jinak by neexistovaly jaderné elektrárny. Poškození zdraví závisí na energie záření a od hmotnosti ozáření části těla. Pokud ozářeny 1-kg orgán zářením o energii 1 joule, tento orgán absorbuje 1 sievert (1 J / kg). Sievertami se tedy měří radiační zátěž, fyzici tuto veličinu raději nazývají dávkový ekvivalent.

Na hmotnost ozáření části nesmíme zapomínat, je totiž velmi důležitá. Při léčbě rakoviny ozařováním se paprsky záření zaměřují tak, aby se pretli v nádoru, který má být zničen. OZARA se v několika dávkách, jednorázová bývá 1-2 Sv., celá kúra mívá 40-60 sv. Ale pozor! Takové hodnoty absorbuje POUZE tkáň nádoru, které váží jen zlomek hmotnosti těla! Pokud by bylo ozářeno celé tělo, už 4 sieverty by polovina lidí nepřežila.

137Cs z Černobylu má u nás průměrnou aktivitu 4,2 kBq/m2 (žlutá tabulka). 1 m2 našeho území dává tělu průměrného dospělého člověka za rok radiační zátěž přibližně 0,04 mSv. Abyste věděli, zda se takové dávky třeba bát, podívejte se do zelené tabulky.

Zdroj záření Dávka přepočítána
na váhu celého těla za jak
dlouho?
ŽIARI NA VÁS VÍCE Černobyl, LÉKAŘI NEBO VESMÍR?
Klasická RTG snímek hrudníku 0003-0006 mSv při 1 vyšetření
Černobylu cesium 137 o radioaktivitě 4,2 kBq/m2 0,04-0,05 mSv ročně
Norma pro zátěž z úložiště RA odpadu v ČR <0,1 mSv za rok
Klasické CT hrudníku 0,2 mSv při 1 vyšetření
Spirály CT hrudníku 0,8 mSv při 1 vyšetření
Lékařské výkony (průměrný občan ČR 2006) 1 mSv za rok
Záření prostředí (kosmickým + Země + radonu) 1,5-2,5 mSv ročně
Ozařování rakovině nádoru 2-2,5 mSv při 1 ozařování
Ozařování rakovině nádoru 60-80 mSv celou léčbu
Dávka záření, smrtelná pro 50% ozářených osob 4000 mSv jednorázově



-------------------------------------------------- ------------------------------
NOVÝ "ATOMOGRAD" A STAR PRIPJAŤANIA

Po havárii CAESA nadále pracovala. Až na tlak EU a G7 Ukrajina v roce 1995 slíbila Černobyl vypnout. Blok č.. 1 byl odstaven v roce 1996, č.. 2 v roce 1999 a poslední - č.. 3, který přímo sousedí s sarkofág - slavnostně před kamerami odstavil osobně prezident Kučmou v roce 2000.

Přestože v Pripjati lidé nebývají, cães dodnes lidí zaměstnává. I na odstavení Černobylu je práce jako na kostele. Aby měly "atomáci" kde bydlet, postavil se pro ně nový a ještě výstavnejší "atomograd". Nazvali jej Slavutyč. Dnes má 25 000 obyvatel, leží 50 km na východ od CAESA a skládá se z osmi čtvrtí - každá podle návrhu architekta z jiné sovětské republiky. Leží v Černigovskej oblasti, ale politicky patří, tak jako patřila Pripjať, do Kyjevské oblasti. V Slavutyči bývají pouze zaměstnanci CAESA s rodinami. Ráno cestují do CAESA vlakem vyhrazeným pouze pro ně po železniční trati, kde žádné jiné vlaky již 21 let nejezdí. Totální segregace.

 
Dnešní stav plaveckého stadionu v Pripjati.
A obyvatelé původní Pripjate? Ti se rozpŕchli po celém (bývalém) nerušímom Sojuz. Všichni pohromadě se naposledy mohli vidět v den evakuace. Konce pretrhaných nitiek vztahů Pripjaťania hledají alespoň virtuálně: pár nadšenců z řad bývalých obyvatel Pripjate dalo dohromady server pripyat.com, na kterém kromě bohaté fotodokumentace dřívějšího i současného stavu města (včetně videoklipů) jsou i osobní výpovědi místních a zajímavé články. Na pripyat.com se znovu seznamují dospělí lidé, kteří se neviděli od dětství. Člověku se až srdce sevře, když pod zájdenou černobílou fotografií dětí ze školky "Ivuška", ročník 1977, najde komentář od Lile: "Zdorove, eto že moj vypusk! Lenka Ljadova, Toma, Vana Stupak, Ola Tatarčenko, Ruslan Kovaľskij, Lenka Sidorenko, ostaľnych uze ne pomno. Interesno, kde vy i kak živjote teper ... "nebo pod fotografií 6.G třídy zase lakonický komentář od Julie:" Škola No. 2, klassnyj rukovoditeľ Vždyť Jekaterina Maximovna. Fotografiroval moj papa. "

Pripjaťania mají ještě jednu metodu kontaktování svých známých ze starých časů. Chodit na návštěvy města svého mládí, a tam, v rozbitých třídách svých škol, si vzájemně nechávají odkazy na tabuli. Autoři stránek pripyat.com dokonce nedávno vyvěsili v Pripjati zaručeně první reklamní štít v městě s reklamou na jejich server. Mám rád těchto lidí. Snaží se dát dohromady násilně roztržené komunitu bývalých krajanů. To se mi zdá hluboce lidská a vysloveně krásné. Nu vot - udáči, molodci!


-------------------------------------------------- ------------------------------

JSOU PŘEDPOVĚDI Černobylu?


V roce 1973 napsali bratři Strugackí, ruští spisovatelé sci-fi, román Stalker. Je o životě při zakázané a nebezpečné zóně, jejíž popis v mnohém připomíná tu z Černobylu. Nebudu prozrazovat celý děj, pokud chcete, přečtěte si tento román sami. Na motivy románu nakrútil v roce 1979 režisér Andrej Tarkovskij stejnojmenný kultovní film. 7 let po jeho premiéře se hrané stala skutečností.

Bible má předpovědi budoucnosti vyhrazenou svou poslední knihu, Zjevení Jana. V jeho 8. kapitole, verš 10 a 11, stojí toto:

10Zatrúbil třetí anděl. A z nebe padla velká hvězda, která Nahoru Jak fakľa, a padla na třetinu řek a na prameny vod.
11Tá hvězda se jmenuje Pelyněk. Třetina vod se proměnila na pali a mnoho lidí zemřelo od vod, neboť zhorkli.

Na první pohled se člověku zdá tento text vágní a nejednoznačný, jako proroctví bývají; může sice popisovat černobylské katastrofy, ale i cokoli jiného. Když však člověk zjistí, že slovo Černobyl je v překladu pelyněk, zmocní se ho úžasu a začne rozebírat tezi, že tyto dva verše předpovídají Černobyl.

 
Socha fakle se tyčí nad palino
Tezi výrazně podporují slova pelyněk a faklemi. Pelyněk označuje název města, kde se katastrofa stala a které dnes v původním znění zná celý svět. (Založení a pojmenování města Černobyl se přitom datuje 1000 let po Novém zákoně a 1000 let před havárii.) Fakľa nemusí znamenat jen osmidenní požár reaktoru. Je totiž i logem Černobylu atomové elektrárny, obrovská socha fakle stojí při vjezdu do areálu závodu.

Tezi dále podporuje slovo hvězda a zmínku smrti mnoha lidí od vod, které se změnily na pali. Jaderné reakce hoří v přírodě právě na hvězdách. Smrt mnoha lidí od radiace Černobylu je neoddiskutovatelným faktem.

Dá se však i námitky. Biblická pelyněk je pelyněk pravý (Artemisia absinthium, Wormwood, polynomický), zatímco elektrárna se volá po pali obecné (Artemisia vulgaris, mugwort, čornobyľ). Na hvězdách hoří fúzní jaderná reakce, zatímco v reaktorech ŠTĚPNÉHO IZOTOPU. Na reaktor nic z nebe nespadly. Málokdo umřel na následky kontaktu s radioaktivní vodou - zabíjely přímé záření a spád radioizotopů. (Protinámietka: před 2000 lety asi nepoznali pojmy jako záření a radioizotopů.)

Nedovolím si rozhodnout, zda Bible skutečně předpovídá Černobyl - pro výše zmíněnou kontroverzní, proto, že nechci ovlivňovat náboženský světovém čtenáře, jakož i proto, že jsem na to příliš malý člověk. Nechám to na láskavom posouzení čtenáře.


-------------------------------------------------- ------------------------------

ZAMYŠLENÍ NA ZÁVĚR


Máme se tedy té jaderné energetiky bát?

Já osobně se jí nebojím. Každá energie umí být dobrý sluha, ale špatný pán. Svět spotřebovává velmi mnoho energie a šetrnější k životnímu formu její výroby dosud nezná. Ja viem, na závěr černobylské trilogie to zní dost nepřesvědčivě. Ale tak to je.


A nemůže se Černobylská tragédie opakovat? Například nedaleko nás?

 
Snad už víme, jak to končí, když reaktor RBMK testuje "živý Homer Simpson"
Může, co by ne. Potřebujeme na to: reaktor už navržen a vyroben jako nestabilní, plný hořlavého grafitu, bez betonového krytí stropu, s ochranou, která se dá kýmkoliv vypnout, s vysokým void koeficientem, s brzdnými tyčemi, které dovnitř nepadá, ale jsou sunuté motorem a které reakci nejprve urychlují a až potom brzdí - a když k němu posadíme partu dělníků bez pojetí o jaderné fyzice a dáme jim dělat test, který jim nikdo nevysvětlil, druhý Černobyl máme jistý. Jenže věřím, že RBMK a jiné nestabilní monstra už nadobro skončily a že elektrárny budou řídit jádro fyzici. Vyražení stropu a zážeh obsahu je v reaktorech VVER fyzikální nemožná věc, grafit z RBMK hořet může, ale voda z VVER ne. A na rozdíl od SSSR nemáme jaderných elektráren na rozmetání, proto v nich sedí jádro fyzici.

A co jaderný odpad? Aby nezamořil přírodu, musí se hermeticky a draho skladovat!


Energetika bez dopadu na přírodu není. (A pokud mám být cynik, tak příroda hrazeny radiaci lépe než člověk.) Pokud elektřinu pro celý svět na rok vyrobíme v uhelných elektrárnách, myšlen vlak s odpadem sedmkrát obtočíme planetu; pokud v atomovku, vlak se vejde mezi Prahu hl. nádraží a Prahu-Smíchov. Uhelné elektrárny ničí ovzduší, narušují krajinu, přispívají ke globálnímu oteplování a - protože i v uhlí jsou radioaktivní izotopy! - Paradoxně OZARA životní prostředí více, než úhledně zabalený odpad z jadrovky. Vodní elektrárny už není kde stavět a přehrady také přírodě na kráse nepřidávají. Větrné vrtule mají ubohý výkon, jsou závislé na větru a hučí tak, že od sebe odpuzujících všechny živočichy. Slunce zas svítí jen ve dne, dalo by se to využít na "prilepšenie", ale proto je třeba nahradit všechny tašky na střechách drahými fotočlánkem ... jaká je tedy alternativa k jádru?


Hm ... A nedalo by se tedy vymyslet něco jako jaderná elektrárna, ale bez odpadu?

Na tom se právě maká ve Francii. Palivem bude voda a "odpadem" kyslík a helium. Bude to sice jaderná elektrárna, ne však ŠTĚPNÉHO IZOTOPU, ale fúzní - v elektrárně poběží stejná reakce, jako ve hvězdách. Ale kdy se to podaří ... to je zatím také ve hvězdách.