Jaderná havárie v Černobylu

Jaderná havárie v Černobylu byla způsobena zásadními chybami personálu, který obsluhoval 4. blok atomové elektrárny. Prvním prohřeškem proti předpisům, který vedl ke spuštění jaderné havárie, bylo dlouhodobé odpojení systému havarijního chlazení krátce poté, co bylo zahájeno snižování výkonu reaktoru. Tato chyba však průběh dalších událostí neovlivnila.

Jadernou havárii v Černobylu ale způsobily i další příčiny - další chybou operátorů byl prudký pokles výkonu jaderného reaktoru až na 30 MWt, čímž došlo k téměř úplnému zastavení reakce v reaktoru. V tu chvíli měli operátoři ukončit prováděný experiment a reaktor definitivně odstavit, protože jej dostali do nestabilního stavu, mimo oblast povoleného provozu. Už tím se značně zvýšilo riziko jaderné havárie. Operátoři však učinili vážnou chybu, protože se rozhodli v experimentu pokračovat. Výkon se pak stabilizoval na 200 MWt, tedy ve stavu, v jakém byl provoz reaktoru zakázán.

Tím byla jaderná havárie v Černobylu nevyhnutelná. Poklesl tlak a dále se zvyšoval výkon jaderného reaktoru. Operátoři se však dopustili další zásadní chyby, protože zablokovali antihavarijní ochranu, která by jinak v tuto chvíli reaktor automaticky odstavila z provozu.

Další vážná chyba operátorů Černobylu nastala, když zjistili, že v aktivní zóně jaderného reaktoru je spuštěna jen polovina z minimálního povoleného počtu regulačních tyčí. Přestože podle předpisů pro provoz atomové elektrárny měli okamžitě odstavit reaktor, neučinili tak a pokračovali dál v experimentu.

To už se černobylská jaderná havárie neodvratně blížila. Poslední a osudové chyby se operátoři elektrárny Černobyl dopustili tím, že zablokovali havarijní signál, který by při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky odstavil reaktor. Následně uzavřeli přívod páry a zahájili experiment. Během minuty došlo ke dvěma výbuchům.

 

 

Jaderná elektrárna Černobyl dnes

Po nehodě elektrárny Černobyl byl celý havarovaný blok uzavřen a „zakonzervován“ v mohutném železobetonovém sarkofágu, který nad ním byl postupně vybudován. Uvnitř byl vestavěn speciální chladící systém odvádějící zbytkové teplo, které bude v aktivní zóně reaktoru vznikat po dobu několika set let.

Podle některých názorů bude nutné po 40 letech ochranu před radioaktivitou obnovit a tedy vystavět kolem elektrárny Černobyl nový sarkofág, protože ten stávající vykazuje určité konstrukční nestability. Ve zprávě Černobylského fóra se hovoří o plánu na výstavbu nového bezpečného „obalu“ („New Safe Confinement“), který by déle než 100 let pokrýval existující sarkofág, potažmo havarovaný reaktor.

Jaderná elektrárna Černobyl dnes již není v provozu. Poslední blok byl definitivně odstaven v prosinci roku 2000. Řada zaměstnanců elektrárny však zůstala a pracuje na likvidaci, zajištění a pozorování elektrárny. Vstupují také do havarovaného reaktoru a provádějí zde měření.

Okolo elektrárny Černobyl jsou vytyčeny dvě zóny: desetikilometrová (vnitřní) a třicetikilometrová (vnější). Ve vnitřní zóně je úplný zákaz jakéhokoliv pohybu s výjimkou exkurzí a osob, které pracují v elektrárně. Ve vnější zóně existuje běžný život v tom smyslu, že zde žijí (převážně starší) lidé, kteří se do svých domovů začali vracet již rok po havárii elektrárny. Dnes jich tam žije kolem tisíce.

 

 

 

Oběti havárie v Černobylu

Oficiální zpráva týkající se havárie v Černobylu vypracovaná Černobylským fórem - reprezentativní skupinou odborníků OSN a dalších institucí - z roku 2005 odhaduje celkový počet obětí na zhruba 4 000 z celkového počtu 600 tisíc lidí, kteří byli nějakým způsobem havárií zasaženi.

Havárie v Černobylu si vyžádala bezprostředně tři oběti (pracovníky elektrárny), kteří zemřeli ihned v důsledku samotného výbuchu v reaktoru.

Černobyl se stal dále osudným pro 47 osob (z řad záchranářů či pracovníků elektrárny) s diagnostikovanou Akutní nemocí z ozáření (Akutní radiační syndrom). Dalších 9 osob zemřelo na rakovinu štítné žlázy.

Havárie v Černobylu dále způsobila smrt zhruba 3 940 osob, které zemřely nebo by v budoucnu mohly zemřít na nemoci v důsledku radiačního ozáření vyvolaného radioaktivním zamořením. K tomuto poslednímu údaji (3 940 osob), který se vztahuje na celé období od havárie v Černobylu, je však nutno připojit několik vysvětlujících poznámek:

Jedná se o pouhý odhad s nezanedbatelným stupněm nejistoty. V tom je zohledněn fakt, že na zdravotní stav lidí, kteří byli zasaženi nižšími dávkami radiace v důsledku havárie, s postupem let působilo či působí také mnoho jiných negativních faktorů běžného života (které nijak nesouvisejí s radiací), jako je nezdravá strava, nadměrná konzumace alkoholu, kouření, nedostatek pohybu, přirozený výskyt smrtelný chorob, smog, psychické problémy atd. Jinými slovy, lidé umírají z rozličných přirozených příčin a v různém věku bez toho, aniž by byli zasaženi radiací při havárii elektrárny.

Zhruba jedna čtvrtina lidí umírá na rakovinu z přirozených důvodů (tedy bez jakéhokoliv vlivu jaderné havárie). Znamená to, že zhruba 150 tisíc lidí z výše specifikované skupiny 600 tisíc by zemřela na rakovinu bez ohledu na ta, zda došlo či nedošlo k havárii v Černobylu (či jinde). Odhadovaný celkový počet obětí souvisejících s havárií v Černobylu (tedy cca 4000 obětí) představuje nárůst počtu zemřelých (zemřelých z přirozených důvodů na rakovinu) o méně než 3 procenta, což je číslo blízké statistické chybě.